Jaroslava

INTRO:  (vybrnkává se i ve sloce)


Všimni si jak se lidi ztrácej,
jak každej mele tu svou.
A když se pak domů vracej,
na zádech nesou

si světla stíny a vítr ve vlasech,
a je to jiný, když člověk ztrácí dech.
a je to jiný, ze slunce ke kořenům cesta je dlouhá.


Prosím pište si, že se to nevyplácí,
zapomenout na starý časy.
A nový účesy, furt stejní funebráci,
nejde se hnout, nejde se hnout.
Hluboko do kapes a někde ve mně ze mě 
z tebe složená, je z tebe složená.


Tů tududutů...


Reklamní spoty na prošlapaný boty,
důvod je prosý, nakrmte hosty,
a pak utíkejte, smějte se do kamer,
na povel zatleskejte a hezky se tu mějte.
Já sám dám se ti, počítej do tisíce,
a potom zmizím všem cizím lidem.
A sami sobě zbyde, a sami sobě zbydem.


A jako paní Jaroslava, říkám marná je sláva,
Lidi jsou jenom lidi, a on to vidí,
a on to vidí on to časem sklidí.


Všimni si na obloze ptáci,
Zamávaj křídly a pak v mracích se ztrácí.
Tak nějak stejně,mjako když vedle tebe vstávám.

Ztraceni vprostřed pouště, jak jsme si slíbili,
Hlavně se neopouštět,hlavně má milá zbyly
Z velký části jen mý kusy lásky, a dva dlouhý dopisy,
Kousek od cílový pásky, jsem roztrhán na kusy.


A jako paní Jaroslava...