Slon

1. Jsem slon a ty jsi porcelán a život se mnou je pech 
   Co můžu, vždycky podělám a hledám tě v těch střepech 
   A nosím si tě po kapsách, bejt Nezval, dodám ještě 
   Jako by mi okap  sáh' za límec prsty deště 
   
   Jako by mi okap  sáh' za límec prsty deště 
 
2. Nosím si tě v ubrousku a s požehnáním Božím 
   Dnes v noci kousek po kousku z těch střípků si tě složím 
   A abys mohla do světa, je třeba vdechnout duši 
   Leč dech tě zase rozmetá a vzkříšení se ruší 
   Leč dech tě zase rozmetá a vzkříšení se ruší 
 
3. Nosím si tě v příšeří mé růžolící dlaně 
   A až mi jednou vyměří u brány základ daně 
   Tak odevzdám jim hromádku tvých střípků ze své pěsti 
   A v nebi řeknou: V pořádku, vy máte z pekla štěstí