Vojín XY

Ospalá vrátnice a na polici poslední dva klíče 
V skleněné vitrínce se smutně krčí pro turisty kýče 
  
Vrzavé schodiště, ošlapané snad milióny kroků 
Kráčíte nejistě, vnímáš jen křivky jejích boků 
  
Manželské postele a vycházková uniforma v skříni 
zelená košile, ty zatím dumáš o svatební síni 
  
Hodinky na ruce, které tvůj čas tak neúprosně měří. 
Kdy sáhneš po klice těch oprýskaných hotelových dveří 
  
Kdy vstaneš z postele a městem v předpisovém saku 
Vůbec ne vesele ji budeš doprovázet k poslednímu vlaku 
  
Kdy ještě ucítíš naposled ve svých její teplé dlaně 
Zašeptáš tiše: "Piš", a její pusa bude chutnat slaně 
  
Kdy trochu zklamaně a smutně projdeš pod nápisem východ 
Kdy řekneš na bráně: "Vojín XY hlásí příchod..."