Sto kroků samoty

Slunce rozpaluje Jeruzalém
který je na dvě půlky rozdělen
u zdi nářků stojíš
polykáš slzy a prach

Město dvou bohů, tak to je náš svět
moje žalmy znáš už nazpaměť
a i já mám z tých modliteb strach

  Říkáš nevadí 
  veř si čemu chceš a zůstaň se mnou dál
  a já nevím, proč to říkám 
  proč se sebe v tobě zříkám
  proč to nevydržím


Nechci mluvit, ublížila jsem dost
sto kroků samoty jdeš po střepech bos
věčně zdůvodňuje
ten kdo nevěří

Něco mi říká všeho nech a běž
tónem jak přikázání nezabiješ
chci to říct
radši počkám až se sešeří

  Říkáš nevadí
  veř si čemu chceš a zůstaň se mnou dál
  a já tuším, proč to říkám
  proč se sebe v tobě zříkám
  proč to nevydržím

Všechny slova co znám
za jedno gesto rozprodám
jedno gesto – tvůj palec dolů
toho se snad nedočkááám 

Óó... ó... óó...

veř si čemu chceš a zůstaň se mnou idál
a já vím, proč to říkám 
proč se sebe v tobě zříkám
proč to nevydržím