Cukrářská bossa-nova

Můjpřítel snídá sedm kremrolí 
a když je spořádá, dá si repete, cukrlátko, 
on totiž říká: Dobré lidi zuby nebolí 
a je to paráda, chodit po světě a mít,
mít v ústech sladko.

®: Sláva, cukr a káva a půl litru becherovky, 
hurá, hurá, hurá, 
půjč mi bůra, útrata dnes dělá čtyři stovky, 
všechny cukrářky z celé republiky 
na něho dělají slaďounké cukrbliky 
a on jim za odměnu zpívá zas a znovu 
tuhletu cukrářskou bossa-novu. 

Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek,
říká, že nad ni není, že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám, 
koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek 
a já mám podezření, že se zakulatí jako míč 
a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč 
a já zůstanu sám, úplně sám. 
®: 

Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí, 
postava fortelná se mu zvětšuje, výměra tři ary, 
on ale říká: glycidy jsou pro lidi, 
je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje, někdo se zkáruje, někdo se zfetuje 
a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari. 
®: