Já neumím

Já neumím psát velkou poezii, 
daktylský hexametr není můj svět, 
mám jeden starý svetr, v kterém žiji 
už moc let. 

Pan Havlíček, než umřel na souchotě, 
učil mne velkou českou abecedu, 
a tak se poflakuju po životě, 
jak dovedu. 

®: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, 
boty si nepucuju a hřeben nemiluju, 
sám sebe povoluju, sám sebe zakazuju, 
ničeho nelituju, ju, ju, ju ... 

Jsem voják, který nemá ani frčku, 
vojín, co běží vždycky v první řadě, 
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku 
v kanonádě. 

S četaři absolventy hraju pokra, 
ale když přijde na lámání chleba, 
je jejich obuv suchá, moje mokrá, 
jak je třeba. 

®: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, 
boty si nepucuju a hřeben nemiluju, 
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, ju, ju, ju ...