Čutora

Podej mi čutoru můj starej kámoši 
vyplave nahoru, co není pro uši 
těch, co nás neznají jak my dva známe se 
jó, někdy potají i mistr tesař utne se
 
Podej mi čutoru jestli zbyl tam ještě lok 
a nejen ze vzdoru my na tea five o’clock 
můj starej kámoši se nenecháme zvát 
ten přijde o duši kdo v půli cesty zvad
 
R: Leckdo noc upíjí tam pod magnólií 
   jak tobě teskno je-li jí když ruce zazebou 
   Skoč rychle na pelech než spánek přijde zadrž dech
   jestli vzlyk prozradí tě je to pech nejhorší máme za sebou

Podej mi čutoru dneska přihnu si 
až půjdem nahoru to mít nemusím 
co ve svým ruksaku jó, nedokážu nýst 
tak hochu nesakruj, žes v parním stroji píst 
R: 

Podej mi čutoru štěstí se jistí podkovou 
když už tu letoru holt kámo máme takovou 
kdo kam se zakousne jó, máme na to čich
a to, jak žili jsme, se pozná na očích 
R: