Karavana mraků

1. Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý,
   pod sluncem sedlo kožený,  
   pod sedlem kůň, pod koněm moje boty rozbitý 
   a starý ruce sedřený. 

R: Dopředu jít s tou karavanou mraků,
   schovat svou pleš pod stetson děravý, 
   /: jen kousek jít, jen chvíli, do soumraku,
      až tam, kde svítí město, město bělavý.  :/ 
 
2. Vítr si tiše hvízdá po silnici spálený,
   v tom městě nikdo nezdraví,
   šerif i soudce - gangsteři, voba řádně zvolený,
   a lidi strachem nezdravý. 

3. Sto cizejch zabíječů s pistolema skotačí
   a zákon džungle panuje,
   provazník plete smyčky, hrobař kopat nestačí
   a truhlář rakve hobluje. 

R: V městě je řád a pro každého práce,
   buď ještě rád, když huba voněmí, 
   /: může tě hřát, že nejsi na voprátce
      nebo že neležíš pár inchů pod zemí. :/ 

4. Slunce je zlatou skobou na vobloze přibitý, 
   pod sluncem sedlo kožený, 
   pod sedlem kůň, pod koněm moje nohy rozbitý
   a starý ruce sedřený. 

R: Pryč odtud jít s tou karavanou mraků,
   kde tichej dům a pušky rezaví,
   /: orat a sít od rána do soumraku 
      a nechat zapomenout srdce bolavý. :/