Dobrý Bůh to ví

Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál
 
Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata 
A na vrbě tam ledňáček zářil, voda v tůni chladná, stojatá
 
A on jako blázen blatouchum vykládal, že bude snad jeho paní
A pak s ozvěnou do lesa hulákal podivné nesmysly o bílé lani
 
O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění 
Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení
 
Ústa z jeřabin, paže z břečťanu máš 
To mě zabije, já už nevstanu 
Oči z oblázků, vlasy ze vřesu
To mě zabije, to si odnesu
 
Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál
 
To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění 
Ona přichází pomalu loukou a schovává dopis v kamení
 
Ústa z popela, paže z větvoví mám 
Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží, vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal a to nestačí