Svátky slunovratu

Od rána zvoní u mě telefon,
a já ho radši nezvedám,
od rána zvoní u mě telefon,
a já takový normální strach mám,
že na mě vědí něco, 
co na sebe nevím ani já, ani já.

O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, 
hrál jsem co hrál,
rum pil, třaskavé kapsle třaskal 
a boží jméno nadarmo do úst bral,
a on se na mě dívá a vidí, 
co nevidím ani já, ani já.


R: Oči máme po otcích a vlasy po matkách,
   ale jsme napůl sirotci a napůl děti všech,
   hledáme jména na náhrobcích a jiných památkách,
   my bezprizorní, my umístění v panelových internátech.


V muzeu voskových figurín 
svítí modrá lucerna,
hlídač dal si dvacet 
a jeho stará doma je mu nevěrná,
tišeji, tišeji, tišeji, 
zloději, zloději, zloději!

Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, 
já nejlíp znám své rozměry,
dejte mi krompáč, rýč a lopatu 
a počítejte údery,
prvý, druhý, třetí, čtvrtý, 
od narození k smrti.

R: