Večer křupavých srdíček

Když jsi tehdy přinesla na talířku křupky
Musel jsem se zasmát tomu co má být dál
Ta křupavá srdíčka a zapálená svíčka
Mi prozradily že zas nejde o víc
než o zaběhaný rituál.

Tak to má být
A sklenku vína na dobrou noc
K tomu pár vět o tom jak vzácný jsem host
Tak to má být
Když tma nad městem převezme moc
A chce se žít žít - víc než jen dost.

Posbíral jsem sirky a pytlík na tabák
Dopil jsem a vstal že bude líp to dnes vzdát
A ty’s mi sáhla dlaní na čelo
V tu chvíli moc ti to slušelo
A navíc venku trochu pršelo
A tak jsem zůstal a rád

To se přece nedělá chtít víc než dá se dát
To není fér hrát podle vlastních pravidel
To není fér chtít jít když je čas spát
A chce se létat, létat i bez křídel

Pak jsem si skládal na stůl srdíčka až mi z nich vyšla osmička
Hle - nekonečno ze dvou malých vypečených nul
A ty jsi bez váhání sáhla jen a špičku dovnitř otočila ven
A vzniklo srdce z malých srdíček a já ho rychle propíchnul

Tak to má být
A sklenku vína na dobrou noc
K tomu pár vět o tom jak vzácný jsem host
Tak to má být, když tma nad městem převezme moc
A chce se žít žít, víc než jen dost