Keramická

Když je smutno malíři, pozve si modelky,
maluje jim profily, anfasy i celky,
děvčata jsou veselá s překrásnými těly,
malíři však pod štětcem pláčou akvarely.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

potom skripta z UMPRUMu, jsou jich čtyři svazky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v peci oheň plápolá, umělec usíná,
když je smutný keramik, je to vždycky hlína.