Do dne a do roka

Byla hluboká noc, venku cizí pes vyl
a já u okna stál a pil.
Zřel jsem jen jeho stín, měl rozplizlý tvar
a vypadal jak Lomikar

R: Do dne a do roka za zvuku baroka se rodí rokoko
   Do noci hledíme a vlastně nevíme,
   zda je to opravdu anebo jenom tak, na oko
   Do dne a do roka za zvuku rokoka se rodí secese
   Do noci hledíme, všichni tam musíme, ale nechce se

Chtěl jsem okřiknout jej, myslím psa v oné tmě
ale neměl jsem slov, jimiž to lze.
Vzal jsem do ruky kolt, jenž v mé komodě byl
a na černý stín jsem namířil.

R:

Ruka chvěla se mi, neboť z krbu šel mráz,
pak se na vteřinu zastavil čas.
Tmě se zježila srst, já ucítil strach,
kdo má na spoušti prst, je vrah.

R:

Výstřel protrhl tmu jako rybářům síť,
jako sudičce řeč a niť.
Té noci špatně jsem spal v záři voskových svic,
ráno tam, co byl plot, nebylo nic.

R: