Setkání s A. S. Puškinem

1. Co bylo je pryč, jednou provždy a stesky jsou k ničemu,
   každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus 
   a líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Puškinem,
   nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus 
   a líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Puškinem,
   nezajdu si s ním na čaj do bistra U sedmi hus.


2. Dnes už nechodíme, jak zastara bosáci, naboso,
   řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie
   /: a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
      a nebudou víc, nebudou, a to líto mi je. :/

3. Před tebou se skláním, má bezbřehá epocho poznání,
   a vzdávám ti hold, lidský rozume nad rozumem,
   /: a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
      a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem. :/

4. Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů,
   náš boj za to stál, my máme vše, za co šli jsme se bít
   /: a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
      a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství. :/

5. Co bylo, je pryč, vyjdu ven na špacír, koukám: noc je tu,
   vtom zničehonic vedle arbatských vrat u vody
   stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu,
   já krk za to dám, zítra že se něco přihodí ...