Moknu

Bůh zrovna neměl záplatu
na nebe protržený bleskem
Tak se mi vpilo do šatů 
a zebe zkapalnělým steskem
Nekonečným jak obloha,
co zvolna stéká po těle
Ten pocit dar je od Boha
V dešti se vždycky cítím skvěle

Déšť - ten já prostě miluju
Déšť duši mou i tělo vzpruží
Já si v tom přímo libuju,
mít promodralou husí kůži
Jsem dokonale blažená,
když šaty na tělo se lepí
Říkají, že jsem zkažená
Vždyť kolemjdoucí nejsou slepí


Snad mi mé štěstí závidí
všichni, co nejsou duchem mladí
Dělají, že mě nevidí
nebo že nevidí to rádi
Nezbývá mi než se smát,
radostně užívat si deště 
A natruc pokrytcům si přát,
ať prší víc a víc a ještě víc

Bůh zrovna neměl záplatu
na nebe protržený bleskem
Tak se mi vpilo do šatů...