Co když...

Ještě mě studí slzy na líci 
Co naposledy pro mě vyplakala 
Než zas odešla kamsi za kýmsi 
Nad kým prý se ještě slitovala 
To ale nade mnou se Bůh smiloval 
Když mi  nechal její slzy na rameni 
Teď můžu chodit řádně povýšen 
po světe kde lásky pro mě není 


Jistě není, nebylo a nemá být 
Ani beznaděj a už vůbec ne bída 
A srdce na dlaních netlučou a nevábí 
Jsou tak stejná až darmo to střídat 
To asi obejmout vítr je skoro víc 
Vylést do korun a nechat se houpat 
V lese hladit kůru borovic, 
Co když … je jen hloupá … 


Ještě mě budí ze sna obrázky 
Co na kůži mi nechty napínala 
Šrámy na tváři od něžné pomlázky 
Kterou mi hvězdy zhasínala 
A slunce nemá důvod vycházet 
Tak se fláká kdesi za horama 
Já po tmě šmátrám pod svícnem 
Co když … je taky sama … 


Tak už to dopij putovní příteli 
Popojedem dolinami 
Napříč obilím, kaktusy a svízeli 
Spávat na kopci slámy 
Kam až nás dovedou tahací provázky 
Necháme otisk bosé nohy čaroděje 
Budeš mě učit zpívat bez lásky 
Co když … se směje …