Aby nás voda nesla

1. Mám C#tisíc chutí, F#jó, i čas vypC#rávět vám tu sAstoC#ry,
jak F#vyšplouchli jsme s C#parťákem, co pEsmilavil s náma Asvory,
byl F#hamoun, prej už C#odmala, a že Esmiza vším viděl Asprachy,
nám C#peklo dělal F#hrozně rád i z C#tak dost perný AsfacC#hy.
 
Ÿ: BmiPevně stůj, Aszaber víc a F#drž se svýho C#vesla, 
Bminezbejvá, Asnež si přát, F#aby nás voda C#nesla,
Esmiaby nás Asvoda C#nesla. 

2. Měl tlapy samej sval, tak chraň se každej jeho vzteku
těma vorař, když se dopálí, obrátí i řeku, 
znal voba břehy poslepu a všechny proudy dravý,
ale neměl páru vo tom, jak se leskne zlato pravý. 

Ÿ: 

3. Známe se s partou havířů v jedný podhorský obci,
maj' živobytí v uhelně, kam fáraj' dírou v kopci, 
mezi uhlím občas najdou kyzu blejskavýho kusy, 
kdo nezná hrudky kyzový, za zlato mít je musí. 

4. Kdo naházel je do písku, to vedlejší je přece, 
hlavně, že ten chlap u nohou je našel jednou v řece,
tak, zaslepenej vidinou přeukrutnýho zisku, 
se hrdě navzdor posměchu dodneška hrabe v písku.

Ÿ: + Esmiaby nás Asvoda C#nesla, Esmiaby nás Asvoda C#nesla ...