Aby nás voda nesla

1. Mám Htisíc chutí, Ejó, i čas vypHrávět vám tu sF#toHry,
jak Evyšplouchli jsme s Hparťákem, co pC#milavil s náma F#vory,
byl Ehamoun, prej už Hodmala, a že C#miza vším viděl F#prachy,
nám Hpeklo dělal Ehrozně rád i z Htak dost perný F#facHhy.
 
Ÿ: AsmiPevně stůj, F#zaber víc a Edrž se svýho Hvesla, 
Asminezbejvá, F#než si přát, Eaby nás voda Hnesla,
C#miaby nás F#voda Hnesla. 

2. Měl tlapy samej sval, tak chraň se každej jeho vzteku
těma vorař, když se dopálí, obrátí i řeku, 
znal voba břehy poslepu a všechny proudy dravý,
ale neměl páru vo tom, jak se leskne zlato pravý. 

Ÿ: 

3. Známe se s partou havířů v jedný podhorský obci,
maj' živobytí v uhelně, kam fáraj' dírou v kopci, 
mezi uhlím občas najdou kyzu blejskavýho kusy, 
kdo nezná hrudky kyzový, za zlato mít je musí. 

4. Kdo naházel je do písku, to vedlejší je přece, 
hlavně, že ten chlap u nohou je našel jednou v řece,
tak, zaslepenej vidinou přeukrutnýho zisku, 
se hrdě navzdor posměchu dodneška hrabe v písku.

Ÿ: + C#miaby nás F#voda Hnesla, C#miaby nás F#voda Hnesla ...