Aby nás voda nesla

1. Mám Dtisíc chutí, Gjó, i čas vypDrávět vám tu sAtoDry,
jak Gvyšplouchli jsme s Dparťákem, co pEmilavil s náma Avory,
byl Ghamoun, prej už Dodmala, a že Emiza vším viděl Aprachy,
nám Dpeklo dělal Ghrozně rád i z Dtak dost perný AfacDhy.
 
Ÿ: HmiPevně stůj, Azaber víc a Gdrž se svýho Dvesla, 
Hminezbejvá, Anež si přát, Gaby nás voda Dnesla,
Emiaby nás Avoda Dnesla. 

2. Měl tlapy samej sval, tak chraň se každej jeho vzteku
těma vorař, když se dopálí, obrátí i řeku, 
znal voba břehy poslepu a všechny proudy dravý,
ale neměl páru vo tom, jak se leskne zlato pravý. 

Ÿ: 

3. Známe se s partou havířů v jedný podhorský obci,
maj' živobytí v uhelně, kam fáraj' dírou v kopci, 
mezi uhlím občas najdou kyzu blejskavýho kusy, 
kdo nezná hrudky kyzový, za zlato mít je musí. 

4. Kdo naházel je do písku, to vedlejší je přece, 
hlavně, že ten chlap u nohou je našel jednou v řece,
tak, zaslepenej vidinou přeukrutnýho zisku, 
se hrdě navzdor posměchu dodneška hrabe v písku.

Ÿ: + Emiaby nás Avoda Dnesla, Emiaby nás Avoda Dnesla ...