Aby nás voda nesla

1. Mám Etisíc chutí, Ajó, i čas vypErávět vám tu sHtoEry,
jak Avyšplouchli jsme s Eparťákem, co pF#milavil s náma Hvory,
byl Ahamoun, prej už Eodmala, a že F#miza vším viděl Hprachy,
nám Epeklo dělal Ahrozně rád i z Etak dost perný HfacEhy.
 
Ÿ: C#miPevně stůj, Hzaber víc a Adrž se svýho Evesla, 
C#minezbejvá, Hnež si přát, Aaby nás voda Enesla,
F#miaby nás Hvoda Enesla. 

2. Měl tlapy samej sval, tak chraň se každej jeho vzteku
těma vorař, když se dopálí, obrátí i řeku, 
znal voba břehy poslepu a všechny proudy dravý,
ale neměl páru vo tom, jak se leskne zlato pravý. 

Ÿ: 

3. Známe se s partou havířů v jedný podhorský obci,
maj' živobytí v uhelně, kam fáraj' dírou v kopci, 
mezi uhlím občas najdou kyzu blejskavýho kusy, 
kdo nezná hrudky kyzový, za zlato mít je musí. 

4. Kdo naházel je do písku, to vedlejší je přece, 
hlavně, že ten chlap u nohou je našel jednou v řece,
tak, zaslepenej vidinou přeukrutnýho zisku, 
se hrdě navzdor posměchu dodneška hrabe v písku.

Ÿ: + F#miaby nás Hvoda Enesla, F#miaby nás Hvoda Enesla ...