Aby nás voda nesla

1. Mám F#tisíc chutí, Hjó, i čas vypF#rávět vám tu sC#toF#ry,
jak Hvyšplouchli jsme s F#parťákem, co pAsmilavil s náma C#vory,
byl Hhamoun, prej už F#odmala, a že Asmiza vším viděl C#prachy,
nám F#peklo dělal Hhrozně rád i z F#tak dost perný C#facF#hy.
 
Ÿ: EsmiPevně stůj, C#zaber víc a Hdrž se svýho F#vesla, 
Esminezbejvá, C#než si přát, Haby nás voda F#nesla,
Asmiaby nás C#voda F#nesla. 

2. Měl tlapy samej sval, tak chraň se každej jeho vzteku
těma vorař, když se dopálí, obrátí i řeku, 
znal voba břehy poslepu a všechny proudy dravý,
ale neměl páru vo tom, jak se leskne zlato pravý. 

Ÿ: 

3. Známe se s partou havířů v jedný podhorský obci,
maj' živobytí v uhelně, kam fáraj' dírou v kopci, 
mezi uhlím občas najdou kyzu blejskavýho kusy, 
kdo nezná hrudky kyzový, za zlato mít je musí. 

4. Kdo naházel je do písku, to vedlejší je přece, 
hlavně, že ten chlap u nohou je našel jednou v řece,
tak, zaslepenej vidinou přeukrutnýho zisku, 
se hrdě navzdor posměchu dodneška hrabe v písku.

Ÿ: + Asmiaby nás C#voda F#nesla, Asmiaby nás C#voda F#nesla ...