Aby nás voda nesla

1. Mám Atisíc chutí, Djó, i čas vypArávět vám tu sEtoAry,
jak Dvyšplouchli jsme s Aparťákem, co pHmilavil s náma Evory,
byl Dhamoun, prej už Aodmala, a že Hmiza vším viděl Eprachy,
nám Apeklo dělal Dhrozně rád i z Atak dost perný EfacAhy.
 
Ÿ: F#miPevně stůj, Ezaber víc a Ddrž se svýho Avesla, 
F#minezbejvá, Enež si přát, Daby nás voda Anesla,
Hmiaby nás Evoda Anesla. 

2. Měl tlapy samej sval, tak chraň se každej jeho vzteku
těma vorař, když se dopálí, obrátí i řeku, 
znal voba břehy poslepu a všechny proudy dravý,
ale neměl páru vo tom, jak se leskne zlato pravý. 

Ÿ: 

3. Známe se s partou havířů v jedný podhorský obci,
maj' živobytí v uhelně, kam fáraj' dírou v kopci, 
mezi uhlím občas najdou kyzu blejskavýho kusy, 
kdo nezná hrudky kyzový, za zlato mít je musí. 

4. Kdo naházel je do písku, to vedlejší je přece, 
hlavně, že ten chlap u nohou je našel jednou v řece,
tak, zaslepenej vidinou přeukrutnýho zisku, 
se hrdě navzdor posměchu dodneška hrabe v písku.

Ÿ: + Hmiaby nás Evoda Anesla, Hmiaby nás Evoda Anesla ...