Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Ddlouho nejel Emižádnej vlak, 
já Dležel v náspu Emijenom tak 
Dpod zpola vyvráHmicenou tabuEmilí, A 
tam Dnápis dávno Emisloupal čas, 
kde Djsem, to věděl Emijenom ďas, 
a Djá hladovej Hmicpal se hrstí E7hořkejch bobuA7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: DTak rád já ruku svoji vložil 
Hmido dlaně, co ke mě vzEtáh', 
Dčert vem, co dávno už jsem prožil, 
E7zase stojím pevně na noAhách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: