Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už C#dlouho nejel Esmižádnej vlak, 
já C#ležel v náspu Esmijenom tak 
C#pod zpola vyvráBmicenou tabuEsmilí, As 
tam C#nápis dávno Esmisloupal čas, 
kde C#jsem, to věděl Esmijenom ďas, 
a C#já hladovej Bmicpal se hrstí Es7hořkejch bobuAs7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: C#Tak rád já ruku svoji vložil 
Bmido dlaně, co ke mě vzEstáh', 
C#čert vem, co dávno už jsem prožil, 
Es7zase stojím pevně na noAshách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: