Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Cdlouho nejel Dmižádnej vlak, 
já Cležel v náspu Dmijenom tak 
Cpod zpola vyvráAmicenou tabuDmilí, G 
tam Cnápis dávno Dmisloupal čas, 
kde Cjsem, to věděl Dmijenom ďas, 
a Cjá hladovej Amicpal se hrstí D7hořkejch bobuG7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: CTak rád já ruku svoji vložil 
Amido dlaně, co ke mě vzDtáh', 
Cčert vem, co dávno už jsem prožil, 
D7zase stojím pevně na noGhách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: