Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Esdlouho nejel Fmižádnej vlak, 
já Esležel v náspu Fmijenom tak 
Espod zpola vyvráCmicenou tabuFmilí, B 
tam Esnápis dávno Fmisloupal čas, 
kde Esjsem, to věděl Fmijenom ďas, 
a Esjá hladovej Cmicpal se hrstí F7hořkejch bobuB7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: EsTak rád já ruku svoji vložil 
Cmido dlaně, co ke mě vzFtáh', 
Esčert vem, co dávno už jsem prožil, 
F7zase stojím pevně na noBhách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: