Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Edlouho nejel F#mižádnej vlak, 
já Eležel v náspu F#mijenom tak 
Epod zpola vyvráC#micenou tabuF#milí, H 
tam Enápis dávno F#misloupal čas, 
kde Ejsem, to věděl F#mijenom ďas, 
a Ejá hladovej C#micpal se hrstí F#7hořkejch bobuH7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: ETak rád já ruku svoji vložil 
C#mido dlaně, co ke mě vzF#táh', 
Ečert vem, co dávno už jsem prožil, 
F#7zase stojím pevně na noHhách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: