Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Fdlouho nejel Gmižádnej vlak, 
já Fležel v náspu Gmijenom tak 
Fpod zpola vyvráDmicenou tabuGmilí, C 
tam Fnápis dávno Gmisloupal čas, 
kde Fjsem, to věděl Gmijenom ďas, 
a Fjá hladovej Dmicpal se hrstí G7hořkejch bobuC7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: FTak rád já ruku svoji vložil 
Dmido dlaně, co ke mě vzGtáh', 
Fčert vem, co dávno už jsem prožil, 
G7zase stojím pevně na noChách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: