Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Gdlouho nejel Amižádnej vlak, 
já Gležel v náspu Amijenom tak 
Gpod zpola vyvráEmicenou tabuAmilí, D 
tam Gnápis dávno Amisloupal čas, 
kde Gjsem, to věděl Amijenom ďas, 
a Gjá hladovej Emicpal se hrstí A7hořkejch bobuD7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: GTak rád já ruku svoji vložil 
Emido dlaně, co ke mě vzAtáh', 
Gčert vem, co dávno už jsem prožil, 
A7zase stojím pevně na noDhách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: