Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Asdlouho nejel Bmižádnej vlak, 
já Asležel v náspu Bmijenom tak 
Aspod zpola vyvráFmicenou tabuBmilí, Es 
tam Asnápis dávno Bmisloupal čas, 
kde Asjsem, to věděl Bmijenom ďas, 
a Asjá hladovej Fmicpal se hrstí B7hořkejch bobuEs7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: AsTak rád já ruku svoji vložil 
Fmido dlaně, co ke mě vzBtáh', 
Asčert vem, co dávno už jsem prožil, 
B7zase stojím pevně na noEshách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: