Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Adlouho nejel Hmižádnej vlak, 
já Aležel v náspu Hmijenom tak 
Apod zpola vyvráF#micenou tabuHmilí, E 
tam Anápis dávno Hmisloupal čas, 
kde Ajsem, to věděl Hmijenom ďas, 
a Ajá hladovej F#micpal se hrstí H7hořkejch bobuE7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: ATak rád já ruku svoji vložil 
F#mido dlaně, co ke mě vzHtáh', 
Ačert vem, co dávno už jsem prožil, 
H7zase stojím pevně na noEhách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: