Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Bdlouho nejel Cmižádnej vlak, 
já Bležel v náspu Cmijenom tak 
Bpod zpola vyvráGmicenou tabuCmilí, F 
tam Bnápis dávno Cmisloupal čas, 
kde Bjsem, to věděl Cmijenom ďas, 
a Bjá hladovej Gmicpal se hrstí C7hořkejch bobuF7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: BTak rád já ruku svoji vložil 
Gmido dlaně, co ke mě vzCtáh', 
Bčert vem, co dávno už jsem prožil, 
C7zase stojím pevně na noFhách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: