Dlouho nejel žádnej vlak

1. Už Hdlouho nejel C#mižádnej vlak, 
já Hležel v náspu C#mijenom tak 
Hpod zpola vyvráAsmicenou tabuC#milí, F# 
tam Hnápis dávno C#misloupal čas, 
kde Hjsem, to věděl C#mijenom ďas, 
a Hjá hladovej Asmicpal se hrstí C#7hořkejch bobuF#7lí. 

2. Vtom ňákej hlas a druhej s ním 
byl slyšet divným nádražím, 
já v týle cejtil strach, co do mě vjel, 
dva muži, mladší pozdravil 
a starší žertem:"Copaks' pil 
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?" 

R: HTak rád já ruku svoji vložil 
Asmido dlaně, co ke mě vzC#táh', 
Hčert vem, co dávno už jsem prožil, 
C#7zase stojím pevně na noF#hách. 

3. Tak jsem jim teda všechno řek', 
jak vydal jsem se hledat flek 
a chtěl se domů vrátit jako král, 
jak na dráze jsem zprvu dřel 
a ztrhanej jel na sever 
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál. 

4. Já rozmejšlel se spoustů dní, 
mám chytit si vlak nákladní, 
anebo pod něj lepší byl by skok, 
vždyť na něm čertví kam bych jel, 
ale pod ním nic nevěděl, 
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok.
R: