Dvoukolák

1. Tak už EpodáAvej, 
ať je EnacpaH7nej kožeEnej cesHtovní Evak, 
deky můžeš Apak naháEzet 
jen H7tak na vrEzavej HdvoukoElák, 
na vrzavej AdvoukoElák, 
co s Aním bude Epro nás H7malej Esvět, 
mezek Enení Azlej, 
tak ho EpopláH7cej, naseEdej a Hmůžem Ejet. 

R: A že Hsmrdím tabákem, jó, H7holka, smiř se s tím, 
já ti Ana oplátku Eslíbím, že tě F#7nikdy nezraH7dím. 

2. Za tím pásem hor, kterej nad obzor stojí před náma jak zeď, 
bude možná líp, nebo pes tam chcíp', nepovím ti zrovna teď, 
nepovím ti zrovna teď, to ne, ale neměj z dálky strach, 
beru flintu svou, kdyby náhodou na tebe snad někdo sáh'. 

R: A že patřím jenom k těm, co krev maj' harcovnou, 
vrzavýho dvoukoláku udělám tě královnou. 

3. Mapu dobrou vem, ať se neleknem ani roklí, kopců, řek, 
na ní prozkoumej, kde je nádhernej velikánskej bílej flek, 
velikánskej bílej flek, ach jó, kam se dostat každej bál, 
kdyby mezek snad utaháním pad', /: po svejch půjdem dál ... :/