Dvoukolák

1. Tak už C#podáF#vej, 
ať je C#nacpaAs7nej kožeC#nej cesAstovní C#vak, 
deky můžeš F#pak naháC#zet 
jen As7tak na vrC#zavej AsdvoukoC#lák, 
na vrzavej F#dvoukoC#lák, 
co s F#ním bude C#pro nás As7malej C#svět, 
mezek C#není F#zlej, 
tak ho C#popláAs7cej, naseC#dej a Asmůžem C#jet. 

R: A že Assmrdím tabákem, jó, As7holka, smiř se s tím, 
já ti F#na oplátku C#slíbím, že tě Es7nikdy nezraAs7dím. 

2. Za tím pásem hor, kterej nad obzor stojí před náma jak zeď, 
bude možná líp, nebo pes tam chcíp', nepovím ti zrovna teď, 
nepovím ti zrovna teď, to ne, ale neměj z dálky strach, 
beru flintu svou, kdyby náhodou na tebe snad někdo sáh'. 

R: A že patřím jenom k těm, co krev maj' harcovnou, 
vrzavýho dvoukoláku udělám tě královnou. 

3. Mapu dobrou vem, ať se neleknem ani roklí, kopců, řek, 
na ní prozkoumej, kde je nádhernej velikánskej bílej flek, 
velikánskej bílej flek, ach jó, kam se dostat každej bál, 
kdyby mezek snad utaháním pad', /: po svejch půjdem dál ... :/