Do jedné řeky...

Jsem v půli cesty do míst,kde jsem žil,
a na rozcestí mě svedla hvězda spoutaná.
Tak nech jí z dlaní číst a nesuď slova
má i tvá.

Já po létech Tě vítám zpět z oblaků,
vždyť za úplňku jak blázen hlídáš půlměsíc.
Nic neodpovídáš,slib mlčení nás váže víc.

R: Mít příležitost zvednout své sny výš,
pak následovat hvězdná znamení,
Do jedné řeky dvakrát nevstoupíš,
to jen věčná první láska z našich srdcí pramení.

Jsou mezi námi světy,které nezhasnou,
a odpuštěné hříchy drží v otěžích.
Ty sám je proměníš
až vítr cinkne do věží.

Jsem v půli cesty do míst,kde dál chci žít.
Strom za ohradou stíní kříž z kamení.
Když hrází podél bříz se vracím k ohni smíření.

Refrén:Mít příležitost...

Jsou mezi námi světy,které nezhasnou,
a odpuštěné hříchy drží v otěžích.
Ty sám je proměníš
až vítr cinkne do věží.