Bárka

Každé ráno odvážel starou bárkou svůj díl štěstí.
Vlny rozrážel, ostrý kýl v mlze se ztrácel.
Pevné sítě rozkládal, potom do přístavu mířil.
V dlaních celý svět mohl mít, když se do vesel vzpíral.
Vodou tváře omýval, proti větrům hlavu skláněl.
Nebyl špatný den, plnou bárku vždy ke břehům vracel.
Bylo mu málo hučení vln, chechtání racků, skřípání lodí.
Opustil tátův dřevěný dům. Sám hledá štěstí a po světě bloudí.
Sedm dní a sedm nocí. Sedm roků vítr zpívá.
Moře nevrátí, co se v dálce za obzorem skrývá.
Stará bárka usíná, plachtou bílou vítr cloumá.
Kolem útesů stopy v písku už příboj si vzal.
Bylo mu málo hučení vln, chechtání racků, skřípání lodí.
Opustil tátův dřevěný dům. Sám hledá štěstí a po světě bloudí.