Oslík

Svítá nad Bretaní, země ožívá stíny pavučin.
Dřív, než se rozední, víly zatančí kroky poslední, 
pak lehnou do peřin.
Svítá nad Bretaní, vítr otáčí ráhna plachetnic.
Stoupá k nebi modrý dým, lehce zavoní květy kopretin 
a tváře slunečnic.
A malý oslík pod tíhou záda prohýbá, 
po cestách špinavých svůj náklad vláčí.
Pomalu kráčí a čas se vůbec nehýbá, 
řemeny dřou a rezavý zvoneček tlačí.
Schází do údolí, štíty stavení svítí do očí.
Září slunce do polí, jako před léty nohy nebolí 
a zlátne bodláčí.
Kráčí jak tolikrát, každou vteřinou svět se obrátí.
Kráčí, kolem utíká doba bláznivá, všechno spolyká, 
jen on se neztratí.
A malý oslík pod tíhou záda prohýbá, 
po cestách špinavých svůj náklad vláčí.
Pomalu kráčí a čas se vůbec nehýbá, 
řemeny dřou a rezavý zvoneček tlačí.