Poslední kabriolet

1. Polykám Cnasucho a zahřívá mě G7dech, 
   říkám si: Dmi"Tak už toho jednou provždy G7nech," 
   vždyť zase Cnepřijde a budu si G7plést 
   rafičky Dmihodinek a ulice G7měst, 
   nikdy nic Cneřekne a nechce si Dčíst, 
   když poštou Dmiposílám jí za listem Glist, 
   a kdyby viděla, tak bude se Csmát, 
   jak růže Gkradený Dmistrkám za kaG7bát. 

R: Poslední Ckabriolet, AmiohoFhó, jsem já, a G7je mi sto let, 
   jsem křeslo s Ctíhou hosta, Amiod jedné Fsčítám do sta,G7 
   poslední CJuan jsem DonAmi zvon zvoní F"don-diri-G7don" 
   a G7hvězdy nad mou Dmihlavou G7střídají levou a Cpravou. 

2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát, 
   z jakýchže dálek lze mít někoho rád, 
   někdo by plakal, jiný do něma pil, 
   někomu v počítači náhodou zbyl, 
   možná nás dělí jen pár směšných pater 
   a je to něco jako pravidla her, 
   vždyť každá víra staví do prázdna most, 
   a spadlých mostů - těch už bylo dost. 

R: