Poslední kabriolet

1. Polykám Bnasucho a zahřívá mě F7dech, 
   říkám si: Cmi"Tak už toho jednou provždy F7nech," 
   vždyť zase Bnepřijde a budu si F7plést 
   rafičky Cmihodinek a ulice F7měst, 
   nikdy nic Bneřekne a nechce si Cčíst, 
   když poštou Cmiposílám jí za listem Flist, 
   a kdyby viděla, tak bude se Bsmát, 
   jak růže Fkradený Cmistrkám za kaF7bát. 

R: Poslední Bkabriolet, GmiohoEshó, jsem já, a F7je mi sto let, 
   jsem křeslo s Btíhou hosta, Gmiod jedné Essčítám do sta,F7 
   poslední BJuan jsem DonGmi zvon zvoní Es"don-diri-F7don" 
   a F7hvězdy nad mou Cmihlavou F7střídají levou a Bpravou. 

2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát, 
   z jakýchže dálek lze mít někoho rád, 
   někdo by plakal, jiný do něma pil, 
   někomu v počítači náhodou zbyl, 
   možná nás dělí jen pár směšných pater 
   a je to něco jako pravidla her, 
   vždyť každá víra staví do prázdna most, 
   a spadlých mostů - těch už bylo dost. 

R: