Poslední kabriolet

1. Polykám Asnasucho a zahřívá mě Es7dech, 
   říkám si: Bmi"Tak už toho jednou provždy Es7nech," 
   vždyť zase Asnepřijde a budu si Es7plést 
   rafičky Bmihodinek a ulice Es7měst, 
   nikdy nic Asneřekne a nechce si Bčíst, 
   když poštou Bmiposílám jí za listem Eslist, 
   a kdyby viděla, tak bude se Assmát, 
   jak růže Eskradený Bmistrkám za kaEs7bát. 

R: Poslední Askabriolet, FmiohoC#hó, jsem já, a Es7je mi sto let, 
   jsem křeslo s Astíhou hosta, Fmiod jedné C#sčítám do sta,Es7 
   poslední AsJuan jsem DonFmi zvon zvoní C#"don-diri-Es7don" 
   a Es7hvězdy nad mou Bmihlavou Es7střídají levou a Aspravou. 

2. Zůstávám sám nad sebou v údivu stát, 
   z jakýchže dálek lze mít někoho rád, 
   někdo by plakal, jiný do něma pil, 
   někomu v počítači náhodou zbyl, 
   možná nás dělí jen pár směšných pater 
   a je to něco jako pravidla her, 
   vždyť každá víra staví do prázdna most, 
   a spadlých mostů - těch už bylo dost. 

R: