Já neumím

F#Já neumím psát velkou HpoeziF#i, 
Esmidaktylský Bmihexametr Hnení můj F#svět, 
Esmimám jeden starý svetr, v C#7kterém žiji 
už moc F#leAsmit.C#7 

Pan Havlíček, než umřel na souchotě, 
učil mne velkou českou abecedu, 
a tak se poflakuju po životě, 
jak dovedu. 

®: Světem se F#poflakuju, tužkou ho AsmiobkresluC#7ju, 
boty si F#nepucuju a hřeben AsminemilujuC#7, 
sám sebe F#povoluju, sám sebe AsmizakazuC#7ju, 
ničeho F#nelituju, Asmiju, ju, C#7ju ... 

Jsem voják, který nemá ani frčku, 
vojín, co běží vždycky v první řadě, 
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku 
v kanonádě. 

S četaři absolventy hraju pokra, 
ale když přijde na lámání chleba, 
je jejich obuv suchá, moje mokrá, 
jak je třeba. 

®: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, 
boty si nepucuju a hřeben nemiluju, 
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, ju, ju, ju ...F#, H, F#, C#, F#