Já neumím

DJá neumím psát velkou GpoeziDi, 
Hmidaktylský F#mihexametr Gnení můj Dsvět, 
Hmimám jeden starý svetr, v A7kterém žiji 
už moc DleEmit.A7 

Pan Havlíček, než umřel na souchotě, 
učil mne velkou českou abecedu, 
a tak se poflakuju po životě, 
jak dovedu. 

®: Světem se Dpoflakuju, tužkou ho EmiobkresluA7ju, 
boty si Dnepucuju a hřeben EminemilujuA7, 
sám sebe Dpovoluju, sám sebe EmizakazuA7ju, 
ničeho Dnelituju, Emiju, ju, A7ju ... 

Jsem voják, který nemá ani frčku, 
vojín, co běží vždycky v první řadě, 
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku 
v kanonádě. 

S četaři absolventy hraju pokra, 
ale když přijde na lámání chleba, 
je jejich obuv suchá, moje mokrá, 
jak je třeba. 

®: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, 
boty si nepucuju a hřeben nemiluju, 
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, ju, ju, ju ...D, G, D, A, D