Já neumím

BJá neumím psát velkou EspoeziBi, 
Gmidaktylský Dmihexametr Esnení můj Bsvět, 
Gmimám jeden starý svetr, v F7kterém žiji 
už moc BleCmit.F7 

Pan Havlíček, než umřel na souchotě, 
učil mne velkou českou abecedu, 
a tak se poflakuju po životě, 
jak dovedu. 

®: Světem se Bpoflakuju, tužkou ho CmiobkresluF7ju, 
boty si Bnepucuju a hřeben CminemilujuF7, 
sám sebe Bpovoluju, sám sebe CmizakazuF7ju, 
ničeho Bnelituju, Cmiju, ju, F7ju ... 

Jsem voják, který nemá ani frčku, 
vojín, co běží vždycky v první řadě, 
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku 
v kanonádě. 

S četaři absolventy hraju pokra, 
ale když přijde na lámání chleba, 
je jejich obuv suchá, moje mokrá, 
jak je třeba. 

®: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, 
boty si nepucuju a hřeben nemiluju, 
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, ju, ju, ju ...B, Es, B, F, B