Já neumím

HJá neumím psát velkou EpoeziHi, 
Asmidaktylský Esmihexametr Enení můj Hsvět, 
Asmimám jeden starý svetr, v F#7kterém žiji 
už moc HleC#mit.F#7 

Pan Havlíček, než umřel na souchotě, 
učil mne velkou českou abecedu, 
a tak se poflakuju po životě, 
jak dovedu. 

®: Světem se Hpoflakuju, tužkou ho C#miobkresluF#7ju, 
boty si Hnepucuju a hřeben C#minemilujuF#7, 
sám sebe Hpovoluju, sám sebe C#mizakazuF#7ju, 
ničeho Hnelituju, C#miju, ju, F#7ju ... 

Jsem voják, který nemá ani frčku, 
vojín, co běží vždycky v první řadě, 
chrání mě jenom úzký kmínek smrčku 
v kanonádě. 

S četaři absolventy hraju pokra, 
ale když přijde na lámání chleba, 
je jejich obuv suchá, moje mokrá, 
jak je třeba. 

®: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju, 
boty si nepucuju a hřeben nemiluju, 
sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, ju, ju, ju ...H, E, H, F#, H