Větře můj

C#miMožná, že člověk časem Asmiohne se, 
Hmito aby blíž k zemi F#miměl 
a potom sám zemí stane se  
a všecko, co kdy chtěl. 

Rf. Větře Hmiduj, každý můj, každý Emikrok a každý vdech,
 je jen ATvůj při mně stůj, Hmiještě mě chvíli F#nech,
Ó na ten Hmimech slunce dech až Emikopce rozhrne. 
Bože Amůj, Bože můj, ať je Hmividím jak poprF#vé. 

2. Štěstí hledá každý stvoření, 
každej chce lásku a klid 
a možná, že bolest srdce přemění, 
jak vždycky chtěls´ ho mít. 

Rf. Větře duj... 

3. Možná, že člověk časem ohne se, 
to, aby viděl věci líp, 
vzpomínám lásky, co kdy měla jsem 
nebo chtěla mít. 

Rf. Větře duj...