Větře můj

F#miMožná, že člověk časem C#miohne se, 
Emito aby blíž k zemi Hmiměl 
a potom sám zemí stane se  
a všecko, co kdy chtěl. 

Rf. Větře Emiduj, každý můj, každý Amikrok a každý vdech,
 je jen DTvůj při mně stůj, Emiještě mě chvíli Hnech,
Ó na ten Emimech slunce dech až Amikopce rozhrne. 
Bože Dmůj, Bože můj, ať je Emividím jak poprHvé. 

2. Štěstí hledá každý stvoření, 
každej chce lásku a klid 
a možná, že bolest srdce přemění, 
jak vždycky chtěls´ ho mít. 

Rf. Větře duj... 

3. Možná, že člověk časem ohne se, 
to, aby viděl věci líp, 
vzpomínám lásky, co kdy měla jsem 
nebo chtěla mít. 

Rf. Větře duj...