Větře můj

HmiMožná, že člověk časem F#miohne se, 
Amito aby blíž k zemi Emiměl 
a potom sám zemí stane se  
a všecko, co kdy chtěl. 

Rf. Větře Amiduj, každý můj, každý Dmikrok a každý vdech,
 je jen GTvůj při mně stůj, Amiještě mě chvíli Enech,
Ó na ten Amimech slunce dech až Dmikopce rozhrne. 
Bože Gmůj, Bože můj, ať je Amividím jak poprEvé. 

2. Štěstí hledá každý stvoření, 
každej chce lásku a klid 
a možná, že bolest srdce přemění, 
jak vždycky chtěls´ ho mít. 

Rf. Větře duj... 

3. Možná, že člověk časem ohne se, 
to, aby viděl věci líp, 
vzpomínám lásky, co kdy měla jsem 
nebo chtěla mít. 

Rf. Větře duj...