Tam pod Ještědem

V nohách Dmimám, mám už Akopec Dminejeden        
i prudkou tu stráň Atam pod JeštědemDmi,                 
v uších Gmizní mi píseň, co Dmidřív jsem neznalaA,     
je Dmiza mnou, je pryč, co Asem kdy zpackalaDmi.    

Znám tu, znám každý stromu zachvění, 
v zubech prach mám a paty odřený, 
ale teď, když mrazivej vzduch do plic nabírám, 
co bylo, už není a zem se otvírá. 

Kdy Gmijindy mám na cestu se Dmivypravit,            
kdy Gmijindy než to dnešní ráno Asychravý?            

Ta cesta a píseň, ty mě spojují 
se světem a se vším, co tolik miluji, 
a teď, když do tváře mi buší zmrzlej déšť, 
můj Bože, na mou duši, co bylo, vem to nešť. 

Kdy jindy mám na cestu se vypravit... 

Znám tu, znám i pár bludnejch balvanů 
a příkopů a křovin a kroků na stranu, 
ale teď, když do tváře mě šlehá první sníh, 
můj Bože, na mou duši, uslyšíš můj šťastnej smích, 
teď, když do tváře mě šlehá první sníh, 
můj Bože, na mou duši, teď uslyšíš můj smích. 

Kdy jindy mám na cestu se vypravit... 

V nohách mám, mám už kopec nejeden 
i prudkou tu stráň tam, pod Ještědem, 
s vichrem křičim tu píseň, co dřív jsem neznala, 
je za mnou, je pryč, co jsem kdy zpackala.