Tam pod Ještědem

V nohách Cmimám, mám už Gkopec Cminejeden        
i prudkou tu stráň Gtam pod JeštědemCmi,                 
v uších Fmizní mi píseň, co Cmidřív jsem neznalaG,     
je Cmiza mnou, je pryč, co Gsem kdy zpackalaCmi.    

Znám tu, znám každý stromu zachvění, 
v zubech prach mám a paty odřený, 
ale teď, když mrazivej vzduch do plic nabírám, 
co bylo, už není a zem se otvírá. 

Kdy Fmijindy mám na cestu se Cmivypravit,            
kdy Fmijindy než to dnešní ráno Gsychravý?            

Ta cesta a píseň, ty mě spojují 
se světem a se vším, co tolik miluji, 
a teď, když do tváře mi buší zmrzlej déšť, 
můj Bože, na mou duši, co bylo, vem to nešť. 

Kdy jindy mám na cestu se vypravit... 

Znám tu, znám i pár bludnejch balvanů 
a příkopů a křovin a kroků na stranu, 
ale teď, když do tváře mě šlehá první sníh, 
můj Bože, na mou duši, uslyšíš můj šťastnej smích, 
teď, když do tváře mě šlehá první sníh, 
můj Bože, na mou duši, teď uslyšíš můj smích. 

Kdy jindy mám na cestu se vypravit... 

V nohách mám, mám už kopec nejeden 
i prudkou tu stráň tam, pod Ještědem, 
s vichrem křičim tu píseň, co dřív jsem neznala, 
je za mnou, je pryč, co jsem kdy zpackala.